Druhy oblaků

Oblaky-jejich druh, odrůda, tvar, velikost, množství, barva, výška nad zemí, projevy počasí s nimi spojené, pohyb, způsob vzniku, místo výskytu, složení-vypovídají mnoho o aktuálním stavu troposféry a často z pozorování uvedených parametrů oblaků můžeme vyvodit odhad počasí v příštích několika hodinách.

Obecně oblak vznikne tehdy, když vzduch obsahuje dost vodní páry a dojde k ochlazení tohoto vzduchu tak, že relativní vlhkost vzroste na 100%. Vzduch se vodní párou zcela nasytí. Ve velké většině případů oblak vznikne tak, že vzduch je nucený určitým přírodním procesem vystupovat vzhůru do hladin s nižším atmosférickým tlakem, kam si vynáší s sebou svoji vlhkost. Vystupující vzduch se při výstupu vzhůru rozpíná, čímž v něm klesá teplota a vzrůstá rel. vlhkost. Když se stoupající vzduch ochladí natolik, že v něm dojde k nasycení, pak v této význačné hladině vznikne oblak. Důvody proč vzduch stoupá, jsou rozličné. Může stoupat samovolně jako termika, může stoupat nuceně, když fouká vítr přes nějaký kopec nebo pohoří. V tomto případě nejsou potřeba podmínky pro vznik termiky, tedy především instabilita vertikálního teplotního gradientu. Vzduch může nuceně vystupovat vzhůru též na rozhraní dvou vzduch. hmot, které jsou vždy skloněné pod urč. úhlem vúči zemskému povrchu. V jednom případě vzniká oblačnost také tehdy, když vzduch naopak klesá. Jedná se o případ inverzní oblačnosti, spojené s inverzí vert. teplot. gradientu.

Morfologicky, podle tvaru, se dělí oblaky na 10 základních druhů, každý se objevuje na obloze v určité výšce, která je pro daný oblak charakteristická. Proto říkáme o oblacích, že patří do vysokého, středního nebo nízkého patra. Hranice jednotlivých pater nejsou přesně vymezeny, patra se mohou dokonce překrývat. V zimě může být cirrovitá oblačnost, která patří do vysokého patra ve výšce 5km, zatímco v létě se vyskytuje oblak altocumulus i v 6km, ačkoliv je to oblak středního patra. Rozhodně, ale není možné, aby se ve stejném okamžiku nacházel na obloze např. oblak středního patra a pod ním by byl cirrus.
 

Cirrus (Ci)

Řasa - je oblakem vysokého patra. To znamená, že se běžně nachází ve výškách 7-10km. Je charakterizován jako vzájemně oddělené oblaky v podobě bílých jemných vláken, bílých plošek nebo úzkých pruhů. Má vláknitý vzhled a často hedvábný lesk. Je oblakem ledovým, nevypadávají z něho srážky a jeho výskyt na obloze bývá často příznakem blízkosti atmosférické fronty. Vyskytuje se však i v oblastech vysokého tlaku vzduchu.

Cirrocumulus (Cc)

Jedná se o menší nebo větší skupiny bílých obláčků, lidově označovaných jako "beránky". Tyto jednotlivé části mohou být jak odděleny, tak pospojovány do pravidelných uspořádání.

Cirrostratus (Cs)

Je to průsvitný bělavý závoj oblaků vláknitého vzhledu, který buď zcela, nebo částečně zakrývá oblohu. Někdy vzniká tak, že postupně narůstá četnost cirrů, až se slijí v jednolitou vrstvu. V létě je nasunutí cirrostratu přijímáno se značnouu nelibostí. Ačkoli je totiž i nadále hezky a slunečno, poklesne insolace terénů a slunící se výletníci to okamžitě pocítí na svých tělech jako pokles teploty.

Altocumulus (Ac)

Jedná se o skupiny bílých až šedých oblaků, které na rozdíl od cirrovité oblačnosti vrhají vlastní stín. Altocumulus může existovat i jako souvislá vrstva se zřetelným dělením na jednotlivé oblaky. Ac se skládá převážně z vodních kapek.

Altostratus (As)

Je to šedavá oblačná vrstva. Někdy působí hladkým, celistvým dojmem, jindy má vláknitou, či žebrovitou strukturu. V nejtenčích částech As může nezřetelně prosvítat slunce nebo měsíc. As se většinou vyskytuje ve středním patře oblačnosti, ale může zasahovat i do vysokého patra. Z Altostratu vypadávají srážky. Pokud dosáhnou zemského povrchu, jedná se vetšinou o trvalejší déšť, nebo osněžení.

Nimbostratus (Ns)

Šedá až tmavě šedá jednotvárná oblačnost. Vypadávají z ní srážky, které většinou dosáhnou zemského povrchu a jsou často velmi vytrvalé a intenzivní. Oblačná vrstva je tak tlustá, že slunce skrze ni není patrné. Pod spodní základnou Ns se často vyskytují nízké oblačné cáry. Ns je typickým oblakem středního patra, ale často díky svému vert. rozsahu zasahuje jak do nízkého, tak do vysokého patra.

Stratocumulus (Sc)

Šedé, až bělavé skupiny oblaků, které se skádají z částí podobných valounům, oblázkům a chomáčům. Nemá vláknitý vzhled. Je složen převážně z vodních kapiček a někdy z něj vypadávají srážky. Vždy jsou však jen slabé intenzity.

Stratus (St)

Je to šedá oblačná vrstva s celkem jednotvárnou a nízkou základnou, takže často zakrývá vrcholky kopců, nebo vyšších staveb. Může jím prosvítat slunce. Často se vyskytuje jako místní oblak a při jeho protrhávání je vidět modrá obloha. Občas z něj vypadávají srážky ve formě mrholení, nebo v zimě sněhových jehliček a zrnek.

Cumulus (Cu)

Je osamocenou zářivě bílou až našedlou kupou s ostře ohraničenými obrysy ve fázi rozvoje a se stále rozplizlejšími tvary ve stádiu rozpadu. Kumuly se rozvíjejí směrem vzhůru a formují se do podoby kup a věží, přičemž rostoucí části mají podobu květáku. Základna kumulů se nachází většinou v nízkém patře a v případě příznivých podmínek prorůstá vrchol do střední vrstvy. Nejčastěji vzniká působením termické konvekce. Cumulus prochází několika stádii rozvoje. V počátcích svého vzniku má podobu neuspořádaných chomáčů s dosud ne zcela srovnanou spodní základnou. Takové kumuly se nazývají Cumulus humilis. Za příznivých podmínek se tato oblaka dále rozvíjejí do tvarů s ostře ohraničenými obrysy a původně plochý oblak získává jasně definovaný vertikální rozměr. Toto stádium se nazývá Cumulus mediocris. Pokud jsou stoupavé proudy dostatečně intenzivní a jejich výstup nebrzdí zádržná vrstva, formují se při dostatku vodních par v ovzduší oblaka Cumulus congestus. V tomto případě je již vertikální rozměr často větší nž horizontální, oblak má oslnivě bílou barvu a má tendenci spojovat se do větších celků. Oblak Cu se skládá z vodních kapiček a je-li vertikálně dostatečně vivinutý, obsahuje jeho vrchní část i ledové krystalky. Je zdrojem krátkodobých srážek-přeháněk.

Cumulonimbus (Cb)

Tak toto je bouřkový oblak. Mohutný, hustý, často hrozlivě vyhlížející kupovitý oblak velkých horizontálních a hlavně vertikálních rozměrů. Vrchol Cb se často zplošťuje a rozlévá do podoby vějíře, závoje, nebo kovadliny. Tento jev je způsoben výškovým prouděním a prorůstáním vrcholů Cumulonimbů až do spodních vrstev startosféry. Spodní základan Cb se obvykle nachází ve spodním patře, avšak vrcholky nezřídka dosahují vysokého patra a nacházejí se ve výškách 7-9km. Základna Cb je obvykle velmi tmavá a často se pod ní vyskytují protrhané oblaky. Cumulonimbus se normálně tvoří postupnou proměnou ze silně vyvinutých oblaků Cumulus congestus.


Josef Cink