Co nám řekne barograf

Máme na mysli barograf meteorologický, nikoliv letecký. Mnoho lidí přisuzuje samotné hodnotě tlaku vzduchu zásadní význam pro stav počasí, což je samozřejmě špatně, protože kdyby tomu tak bylo, nemuseli by meteorologové složitě zpracovávat numerické prognózní modely a stačilo by jim pohlédnout na barometr k tomu, aby věděli, jak bude.

Jenže barometr neukazuje prognózu, ale diagnózu, tedy současný stav. Je pravda, že ledasco je možné z tlaku vyčíst, ale musíme k tomu přibrat ještě řadu dalších faktů. Např. údaj barometru 1050 hPa na Sibiři v prosinci bude znamenat zcela jiný charakter počasí, než tentýž údaj v červenci na stejném místě, ale jiné počasí, než na Sibiři, bude při tlaku 1050 hPa v Londýně, jiné v Himalájích. V Praze může mít skutečně velký vliv, že sice je tlak 1050 hPa, ale zda přitom tlak vzduchu vzrůstá či klesá, jak rychle a jak trvale. Cítíte tu téměř bezvýznamnost samotné hodnoty tlaku vzduchu a naopak důležitost dalších údajů?

Abychom vůbec mohli řadu míst na světě mezi sebou porovnávat, musíme vztáhnout tlak vzduchu na jednotnou výškovou hladinu; zpravidla se tlak vzduchu redukuje na hladinu moře podle barometrické rovnice. Běžné hodnoty takto přepočítaného tlaku se pohybují v podmínkách mírného podnebného pásu mezi 990 - 1030 hPa, přičemž za tlakový standard se považuje tlak 1013 hPa, který byl určen i jako normál pro Mezinárodní standardní atmosféru ICAO. Nemusím proto jistě ani připomínat, na jaký údaj tlaku si musíme nastavit výškoměr, jestliže překračujeme převodní výšku směrem nahoru, abychom byli mezi sebou všichni jednotni. Tlak vzduchu, přepočítaný na hladinu moře za podmínek standardní atmosféry, se označuje QNH; budeme-li jej přepočítávat za uvážení nikoli standardní teploty 15°C, ale skutečné teploty vzduchu, pak je to QFF. QNH se hojně využívá v letectví, QFF zase v synoptické meteorologii, ale oba údaje se v praxi od sebe liší velmi málo. Hodnoty QNH 1013 - 1020 hPa považujeme za mírně vyšší tlak, nad 1020 hPa už můžeme hovořit o vysokém tlaku vzduchu a nad 1030 o významně vysokém tlaku. Na druhou stranu 1012 - 1000 hPa je nižší tlak, pod 1000 hPa nízký a pod zhruba 980 už velmi nízký tlak. Přesto však můžeme zaznamenat při velmi nízkém tlaku pěkné počasí a naopak při velmi vysokém tlaku počasí pro sportovní létání zcela nevyužitelné. Tlak tedy sledujme v kontextu s průběhem počasí a také nejen aktuální hodnotu tlaku vzduchu, ale především jeho časový průběh v horizontu alespoň 24 hodin. Výborným pomocníkem jsou pro toto pozorování buďto klasické barografy (občas nějaký vidím v Praze v Aviatiku), do nichž se navíjí na bubínek registrační papír a přístroj potom vlasovým záznamem píše průběh tlaku; dnes jsou také barografy elektronické, které kreslí záznam na displej. Jejich výhoda je, že jsou doslova kapesní. Ze seriózních úvah bychom ovšem měli vynechat všelijaké digitální barografy v hodinkách a stolních "meteostanicích".

V první řadě se podívejme na trend poklesu tlaku. Tlak vzduchu se mění téměř neustále a na barogramu postřehneme i jeho denní kolísání, způsobené stejnou příčinou, jako příliv a odliv. Denní oscilace tlaku je však malá, jednotky hPa. Spíše nás zaujme trvalejší pokles tlaku, jenž trvá řadu hodin nebo i několik dní. To svědčí nepochybně o tom, že se výrazně mění postavení tlakového pole nad naším územím - oblast vyššího tlaku ustupuje a místo ní se přibližuje tlaková níže, s níž je určitě spojen frontální systém a ten začne počasí u nás brzy ovlivňovat. Dlouhodobý klesající trend tlaku vzduchu nás tedy utvrzuje v tom, že se blíží přechod atmosférické fronty. Je na nás, zda si budeme všímat ještě stavu oblačnosti na obloze, dohlednosti, větru, teploty a dalších prvků.

Trvalé klesání tlaku je obvyklé pro zadní stranu pomalu se odsunující tlakové výše a počasí její zadní strany je u nás charakteristické stáčením větru na JV (někdy V, jindy J, podle situace). Ve výšce již k nám proudí teplejší vzduch a proto se jednak snižuje celková instabilita atmosféry a zhoršují se termické podmínky, plachtaři mluví o tom, že "vzduch je přehřátý a nenosí to". Na podzim a v zimě vede tento stav k rychlému utváření teplotní inverze, takže brzy vznikají mlhy a nízká inverzní oblačnost. Přitom můžeme mít na barometru údaj 1030 hPa a v nižších polohách bude zataženo, sychravo s mrholením.

Naopak na horách, nad hranicí inverze, bude jasno a slunečno, ba dokonce i teplo. V teplé polovině roku se původně slabý proměnlivý vítr změní na slabý vítr z jihovýchodního sektoru, obloha je nadále jasná, avšak její modrá barva začíná být trochu vybledlá. To je hlavně z toho důvodu, že v tlakové výši působí subsidenční inverze ve výšce kolem 3000 m a o tloušťce několika set metrů; tato inverze je jako obrovská vzdušná poklička, která drží mezi sebou a zemským povrchem všechny nečistoty (prach, pevné částice, kouř) a vodní páru, a všechny tyto příměsi pak mění barvu oblohy na šedavou nebo bělavou. Pokud však prolétneme inverzí nahoru, uvidíme její horní úroveň v podobě náhlé změny barvy atmosféry.

Po několika hodinách se vysoko na obloze objevuje cirrovitá oblačnost, které postupně přibývá a nakonec se obloha úplně zatáhne - přechází atmosférická fronta. Tlak vzduchu systematicky klesá až do té doby, než přejde čára fronty přes místo pozorování. V případě teplé fronty se potom pokles tlaku pozastaví nebo zmírní, i když rámcově trend poklesu pokračuje. Přesto obvykle dojde k určitému zlepšení počasí; při létání buďme opatrní, protože z průběhu tlaku vzduchu a rázu počasí jsme rozpoznali, že se nacházíme v teplém sektoru cyklóny, jehož počasí je dříve či později zakončeno přechodem studené fronty. Ta je pro letce zvlášť záludná tím, že její oblačnost nastupuje spolu s čárou fronty, takže v terénu nejsme na příchod studené fronty ničím upozorněni dřív, než samotným přechodem fronty. Ten je spojený s řadou nebezpečných meteorologických jevů, popsaných už dříve.

Také před studenou frontou tlak vzduchu klesá, takže pokud přešla teplá fronta, počasí se za ní zlepšilo, ale tlak barograf vykazuje stálý pokles, nacházíme se v teplém sektoru a studená fronta přejde během několika hodin. Počasí na studené frontě by nám již mělo být známo, tlak vzduchu v okamžiku přechodu fronty začne strmě vzrůstat. Za studenou frontou bývá obvykle silný nárazový vítr a tyto nárazy se projeví pozoruhodně také v průběhu tlaku vzduchu ostrými výkyvy až o několik hPa. Na barogramu jsou to nitkové "výstřely" nahoru a dolů od běžné křivky průběhu tlaku, takže čára vypadá jako roztřesená. Současně tlak vzduchu stoupá, zprvu prudce, potom se vzestup zpomaluje a po několika hodinách se ustálí na mírnější hodnotě stoupání. Mizí také nárazy větru a počasí se postupně zlepšuje, oblačnost protrhává. Stálý a dlouhodobý vzestup tlaku v tuto chvíli naznačuje nástup pěkného anticyklonálního počasí, při němž budou trvat i dobré termické podmínky pro bezmotorové létání. Dokud tlak vzduchu vzrůstá, ovlivňuje počasí v daném místě přední část tlakové výše, tedy ta, kde při zemi i ve výšce panuje studená advekce, tj. příliv chladného vzduchu, potřebný pro rozvoj termiky. Zastavení růstu tlaku většinou znamená, že se nad naše území dostala centrální část tlakové výše a že ideální plachtařské počasí pomalu končí. V létě můžeme očekávat jasné počasí s proměnlivým větrem. V zimě se někdy změní tlakové pole ve výšce tak, že nad přízemní tlakovou výší je tzv. výšková tlaková níže; barograf sice vykazuje stoupající křivku tlaku, ale je zataženo střední oblačností a trvale sněží. Proto pro úspěšný odhad počasí nemůže stačit pouhé zhodnocení průběhu barické křivky, natožpak pohled na komerční aneroid pro domácnost, kde ručička ukazuje místo na čísla na nápisy "Déšť," "Proměnlivo" nebo "Krásně". Počasí se musí předpovídat zejména podle prognózních map jednotlivých polí meteorologických prvků, které se musí umět interpretovat.

Petr Dvořák
článek převzat ze SkyFly